Kinorecenze: Toman

Ten film je dobrý. Na české poměry doslova nadstandardní. Většinové publikum si asi nezíská a kasovním trhákem nebude, protože to není komedie na podkladě Vieweghhova bestselleru. Liška ze sebe nedělá debila a Macháček taky ne. Koho ale zajímá historie, povinně půjde do kina.

Film je natolik silný, že je těžké psát o hereckých výkonech a o kameře, protože vnuká spíš úvahy o smyslu lidského konání a osudech skutečného Zdeňka Tomana, než o Macháčkově výkonu. Což je samozřejmě ta nejvyšší poklona. Ve zkratce: Zdeněk (Zoltán) Toman je především charismatický obchodník, který krátce po konci války dostane od rodné komunistické strany jediný úkol - sehnat peníze. Shání je natolik skvěle, až začně překážet vlastním soudruhům. Dokud je to o prodeji šperků v Londýně a jejich pašování diplomatickou poštou, je všechno v pořádku. Dokud bohatne on i strana na repatriaci židovských uprchlíků, je to do určité chvíle taky v pořádku. Jakmile se ale už všemocný Toman namočí do obchodu se zbraněmi do Palestiny, začne být "navíc".

A linie mezi absolutním úspěchem a absolutním ponížením mocí je velmi tenká - na začátku filmu i na jeho konci. Po Palachovi je to další film, který by měl být povinný pro školy - neboť historické vzdělání je základním předpokladem k tomu, abychom neopakovali minulé chyby. Ale třeba to byla kampaň, vypustit ten film den před volbami.

Vlastimil Blaťák