Všichni kozorožci už jsou zpátky v zoo

Vichřice Eberhard s sebou nebrala jen stromy, ale ničila i výběhy zvířat. V jejím důsledku zahradu opustili i 3 kozorožci. Jejich odchyt nebyl nikterak jednoduchý, ale poslední mohykán, který odolával na svobodě, je už zpátky v olomoucké zahradě!

„Odchytávali se postupně, denně se chodili krmit, byli monitorování pomocí fotopastí, a i díky usedlíkům z oblasti Velké Bystřice se jejich odchyt podařilo zrealizovat. 2 kozorožce dokonce naši zaměstnanci dostihli v bezprostřední blízkosti jedné z chat,“ dokresluje celou situaci zoolog Jitka Vokurková.

Olomoucká zoo chová kozorožce kavkazské od roku 1987. K dnešnímu dni se zde narodilo 151 mláďat. Zoo Olomouc patří momentálně mezi největší chovatele tohoto druhu nejen v Evropě, ale i na celém světě. V roce 1996 na konferenci EAZA (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií) byla pověřena vedením jejich plemenné knihy. Vedoucí plemenné knihy eviduje chov tohoto druhu v rámci Evropy, úzce spolupracuje se všemi chovateli, sleduje genetickou variabilitu chovu, dává doporučení k přesunům zvířat, vyhledává nové chovatele, pravidelně vydává plemennou knihu a na výročním zasedání EAZA prezentuje chov tohoto druhu.

Hledáme-li v přírodě kaskadéry horolezce, pak se zcela jistě musíme obrátit do řad kozorožců kavkazských. Není neznámo, že se na hraně srázů po prudkých skalních stěnách pohybují už od útlého věku, vlastně velmi brzy po narození a činí tak s neochvějnou jistotou a obratností. Tento druh je na Kavkaze endemitem (nikde jinde na světě se nevyskytuje), konkrétně ho můžeme spatřit pouze v pohořích Gruzie a Ruska, kde žijí vzácně v místech o rozloze pouhých 4500 km, v nadmořských výškách až 4000 m.n.m. Jejich stavy v přírodě se snižují následkem nelegálního lovu a odhadují se na 1500 jedinců. Klesají také díky narůstajícímu chovu domácích zvířat. Ta kozorožcům konkurují při spásání trávy v době, kdy se kozorožci na určitou část roku odeberou do nižších oblastí. Zároveň se od domácích zvířat mohou nakazit chorobami. Rohy dospělých samců dosahují délky až 106 cm.

K pohybu po kamenitém podkladu mají kozorožci přizpůsobené paznehty s ostrou ale pružnou hranou a vnitřní měkkou částí. Při došlápnutí se tak vytvoří podtlak a paznehty se „přisají“ ke skalnatému povrchu. Kozorožci jsou mimořádně ostražití – zorničky mají tvar vodorovné štěrbiny, čímž zajišťují široké zorné pole.