Lanýžové degustační menu

Pavel Cagaš: Dnešní hokej je jiný, než před dvaceti lety

Pavel Cagaš: Dnešní hokej je jiný, než před dvaceti lety

08. 09. 2015 - 00:00

Pozor, jedná se o článek staršího data a pod předchozím vydavatelem novin. Uvedené informace již nemusí být aktuální.

Brankář Pavel Cagaš vychytal před jednadvaceti lety Olomouci první a zatím jediný titul. Dnes se živí golfem a na olomoucké angažmá vzpomíná stále v dobrém.

Jak vzpomínáte na olomoucké angažmá?

Už jen když projíždím přes Olomouc nebo se tady zastavím na pracovní návštěvu. S hokejem již víc než jedenáct let nemám nic společného, takže můj čas plně věnuji své práci a hokej sleduji jen z televize.

 

Byl jste na hokeji?

V loňské sezóně jsem navštívil akorát dva zápasy extraligy a to ty údajně nejzajimavější, finále v Třinci. Upřímně, hokej se mě líbil méně, než atmosféra a stadión. Byl jsem finále zklamán, chybělo mi větší nasazení a dovednost hráčů. 

 

Co říkáte na výkony Kohoutů dvacet let po triumfu vaší generace?

Kouhouty jsem sledoval jen výsledkově a vstup do sezóny a její první půlku měli pro mě překvapivě úspěšnou, ale hodnotit je nedokážu.

 

Za celou extraligovou kariéru máte úspěšnost zásahů 92,03%. Ze současných extraligových gólmanů mají lepší čísla jen tři. Byl tehdy hokej jiný, a v čem?

To jste mě překvapil s tím číslem, sám jsem to nevěděl. Je to ale jen statistika, která pro mě osobně nic neznamená, a je také velkou měrou podpořená tím, v jakém mužstvu a jakým systémem hrajete. Hokej byl v podstatě úplně jiný. V dnešní době je agresivnější a rychlejší. V naší době jsem musel řešit za zápas tři až čtyři samostatné nájezdy, více přečíslení tři na dva, a tak dále.. Brankář musel v těchto situacích mnohem více komunikovat s obránci, abychom předcházeli golům do prázdné branky. Dnešní situace a góly se ale odehrávají přímo v předbrankovém prostoru, je spousta dorážek. Útočící mužstva umějí velice dobře brankářům znepříjemňovat předbrankový prostor a to je velká změna v dnešním hokeji oproti tomu, který jsem hrával já před dvaceti lety.

 

Olomoučtí fanoušci na své gólmany nikdy nedali dopustit. Po vás přišel Žigárdy, po něm Vošvrda, a všichni se těšili zvláštní přízni ochozů. Jaké to bylo, když tribuny skandovaly „Cagi, Cagi“?

Pěkné to bylo! Obzvlášť v té mistrovské sezóně. Ten titul si lidé za to, jak nás povzbuzovali, určitě zasloužili a užili.

 

Dnešní brankáři mají od toho vašeho velmi odlišný styl, tzv. slajdují a de facto spíše než chytají se snaží vykrývat prostor. Jak tento trend vidí gólman „staré školy“?

Styl je jiný, to máte pravdu, ale zdá se mi, že brankáři málo bruslí a neumí komunikovat s obránci.  Je spousta situací, které se v dnešním hokeji dají předvídat, a stačí jen si sednout trenér, brankář a obránci, a dohodnout hru v obrané třetině. Já říkám, a o to jsem se i snažil vždycky na ledě, že  i když hrajete oslabení 4 proti 5, oslabení to vlastně není, protože pátým hráčem mužstva na ledě je přece brankář. Stačí si jen hráče přesně rozdělit, a to vše jsme dělali s trenéry a obránci dávno předtím, než začal zápas. Když jsem pak přišel po titulu do Německa, kde mě převážně trénovali kanadští trenéři, sami vyhledávali tyto mítinky a nechávali hru v obraně na dirigování a dohodě brankáře s obránci. Brankář je totiž jediný, který puk vidí stále před sebou.

 

Život sportovců po kariéře mnohdy bývá všelijaký. Tým HCO 1994 je naopak charakteristický tím, že de facto všichni jste se po kariéře velmi dobře uplatnili. Čím jste byli jiní?

To nevím. Já pak odešel na delší dobu do zahraničí, kde jsem se relativně dobře zajistil na to, až skončím s hokejem.

 

Vaší novou vášní po kariéře se stal golf. Co přesně děláte?

Jsem prezidentem.golfového. klubu. Máme asi stopadesát členů, učíme nové zájemce, golfisty, organizujeme turnaje pro firmy, a máme i svoji golfovou tour, která poprvé v loňské roce zavítala i na olomoucké golfové hřiště.

 

Kdyby se pořádal připomínkový zápas třeba s Pardubicemi, šel byste ještě do branky?

Já chodil až do loňské sezóny jen jeden víkend za rok na led. A to na turnaji v německém Krefeldu, kde jsem hrával za klub Kassel Huskies, za který jsem chytal čtyři roky po olomouckém angažmá. Ale mě jako brankáře v mém věku nějak chytání neláká, ale připomenout si ty chvilky, asi bych se do toho opět oblíknul, a čekal sám od sebe co a jak.

 

Vlastimil Blaťák

Další články