Legenda je zpět Fabíková: Je to pro mě návrat do velké házené

Po šesti letech budou mít házenkářky DHK Zora Olomouc nového trenéra. U týmu skončil Libor Malínek, který v posledních dvou sezónách uhrál dvě bronzové medaile, místo něj povede Hanačky Lucie Fabíková. Legenda nejen Zory, ale celé české házené, se tak opět vrací do elitní soutěže. Za asistenta bude mít Jana Bělku, tato dvojice v opačných pozicích působila na lavičce Zory naposledy v roce 2017, to také klub z Hané uhrál bronz. „Jak jsem se do toho zase vrátila, tak mě to pohltilo a začínám vymýšlet. Otázkou je, co se pak podaří realizovat. Ať už se to týká přípravy, vůbec celého vedení v sezoně. V plánu toho mám soustu, uvidíme, co a kdy se podaří,“ řekla Lucie Fabíková.

Jak se těšíte na angažmá u interligového týmu Zory? Zase jste zpět v elitním sportu.

Těším se na to moc, jinak bych to nedělala. Je to pro mě návrat do velké házené.

Jak se to seběhlo, že jste se stala trenérkou prvního týmu Zory?

Nevím…. Přitom na jaře, v březnu, dubnu, už jsem chtěla skončit definitivně, byla jsem tak rozhodnutá jako nikdy jindy. Pracovala jsem hodně s dětmi a mládeží a říkala jsem si, že už ne, že dál už to nedám. Ale pak se to nějak semlelo a vyvinulo jinak. Hodně udělalo to, že jsem začala chodit po dlouhé době, a pravidelně, na zápasech, po dlouhé době. Děvčata mě hodně zaujala, je to mladý ambiciózní tým. Hrozně mi připomněly mě samotnou v jejich letech. Holky jsou zarputilé, je na nich vidět, jak strašně moc chtějí vyhrávat. Hrozně mě to pohltilo. A pak jsme se nějak s vedením klubu domluvili.

Půjde o něco jiného, než trénovat děti a mládež.

Určitě ano. Vychovávat děti a mládež je krásná věc. Ale musím říct, že jsem byla celý život vychovávána k ambicím a výkonu. S dětmi jsem se musela učit úplně nové věci a nebyla jsem to já. Nemyslím to špatně, naučila jsem se spoustu nových věcí. Ale věděla jsem, že nemůžu reagovat tak, jak normálně reaguju. Protože s dětmi samozřejmě nemůžete pracovat na výkon, nemůžete po nich chtít věci, které chcete po vrcholovém sportovci. Takže je to pro mě vlastně návrat domů, kde to znám.

Co se v Zoře změní se změnou trenéra?

Mám na mysli strašnou spoustu věcí. Jak jsem se do toho zase vrátila, tak mě to pohltilo a začínám vymýšlet. Otázkou je, co se pak podaří realizovat. Ať už se to týká přípravy, vůbec celého vedení v sezoně. V plánu toho mám soustu, uvidíme, co a kdy se podaří.

Bude těžké navázat na dvě bronzové sezóny?

Navázat na dvě předchozí bronzové sezóny nebude rozhodně jednoduché, laťka je vysoko. Dvakrát po sobě medaile, to dlouho nebylo. V týmu je mnoho šikovných mladých hráček, vidím v něm obrovský potenciál. To je také důvod, proč se na tu práci tolik těším.

V Olomouci končí Natálie Kuxová, nejlepší střelkyně i hráčka posledních sezon. To je velké oslabení.

Ano, protože je to momentálně jedna z nejlepších hráček v republice. Ale to družstvo má obrovskou sílu v týmu, tím jsem si jistá. I to je věc, která mě lákala. A je teď otázkou naší práce, abychom odchod individuality nahradili týmem. Což ale nechce říct, že bychom v družstvu další individuality neměli, to vůbec, máme jich tam spoustu, je tam mnoho reprezentantek. Jsou tam šikovné, ba dokonce výborné hráčky.

A je v týmu hráčka, která by mohla Kuxovou nahradit? Dávat tolik branek?

Určitě ano. Ale myslím si, že se to klidně každý zápas bude střídat. Vidím ale v tom družstvo skutečně obrovský potenciál, to je důvod, proč se na tu práci tak těším. Samozřejmě také přijdou nějaké posily, doufám, že se nám odchod Kuxové podaří zacelit. Myslím, že když to bude holky bavit a budou bojovat, tak to bude super.

Výhodou Zory je to, že má kvalitní mládež, ze které jdou stále nové a nové velmi dobré házenkářky.

Možná to bude znít jako klišé, ale musím smeknout klobouk před těmi všemi lidmi, kteří v klubu pracují s mládeží. Je to něco neskutečného. Zažili jsme krušná léta, která byla ještě nedávno. Začínali jsme třeba se sedmi holčičkami v jednom družstvu, teď je jich tam čtyřiadvacet. Je to neskutečná a nesmírná práce. Kterou třeba nevidíme hned teď, ale pak se projeví v tom ženském družstvu. Když se podíváte na první tým Zory, tak je v něm devadesát procent odchovankyň.

Říká se, že sport se stále vyvíjí a jde kupředu. Změnila se nějak házená od časů, kdy ještě hrála Lucie Fabíková aktivně?

Teď úplně nevím, jaká je správná odpověď. Názory jsou rozlišné. Někteří říkají, že házená teď nemá úroveň jako dříve, ale pak se podívám na některá utkání a má to neuvěřitelný švih a šmrnc. Myslím, že házená je dnes nesmírně rychlá a přesně tam bych chtěla směřovat. Posunulo se to také v tom, že to, co my jsme zažívaly v zahraničí, tak to je dnes standard v dorostenkách. Jsou obecně vyšší nároky.

Jak budete mít rozdělené kompetence s panem Bělkou?

No … My se máme rádi a velmi si rozumíme. Samozřejmě nikdy nemáte úplně stejný názor s tím druhým. V minulých letech jsem ustupovala já jemu, uvidíme, jestli teď bude ustupovat on mě (směje se).