Něžná blondýnka? Pozor, tahle řídí vojenskou Tatru!

Třiatřicetiletá olomoucká rodačka Lucie Mačátová, mezi přáteli Zdivočelá Lúca, se může pochlubit povoláním, které většinu žen mine: řídí totiž vojenskou Tatru, a pokud by jí to vyšlo, touží jet Dakar.

Jak se člověk, žena, dostane k takové práci?
Měla jsem to celkem jednoduché. Studovala jsem ve Vyškově vojenskou střední školu. Měla jsem na výběr mezí zemědělkou v Havlíčkově Brodě a vojenskou školou, a vyhrála vojenská. Po maturitě se mě přišli zeptat personalisté, kam bych chtěla jít, nabídli mi Jince, tam se mi ale nechtělo, protože je to daleko. A tak jsem se stala velitelem dopravního družstva v Přerově. Měla jsem na starosti tři Tatry a jednu Vétřiesku.

Velitelem družstva ještě jste, nebo už jste výš?
Ne, teď jsem níž. Teď jsem na místě staršího řidiče skladu pohonných hmot. Když máme cvičení, jezdím na místo, aby ostatní mohli dotankovat techniku. A svoje auto mám ráda. Je v podstatě stejně staré, jako já, a samozřejmě s tím mám spoustu zážitků. Museli mě vyprošťovat, když jsem třeba uvízla na kopci s uježděným sněhem.

Byla jste v zahraničí?
Ještě ne. Ale chtěla bych si zkusit Dakar. Máme tady kluka, který jel Dakar na enduru. Ale to by byla otázka hodně sponzorů, a ti teď nejsou. Na soutěžích jsem byla jen doma. Konkrétně na soutěži armádních řidičů, a nebyla jsem poslední.

Co na to říkají chlapi?
V armádě se to už bere normálně. Jsou zvyklí. Ale samozřejmě když mě potkají někde v zatáčce jiní řidiči, tak někdy docela hledí. A mávají mi. Taky asi záleží, co zrovna řídím.

Umíte si to auto opravit?
Jak co. Zaseklopu brzdu a žárovku samozřejmě vyměním, kolo taky přezuju.

Vlastimil Blaťák