Z historie olomouckých čtvrtí: Svatý Kopeček

Facebook
Messenger
Twitter
E-mail

23. 08. 2020 - 12:00

Když v roce 1919 vznikl takzvaný Velký Olomouc, přičlenilo se k historickému městu jedenáct okolních vesnic a dvě menší města. Právě tehdy získala Olomouc základ svého dnešního půdorysu. Z dřívějších měst a vesnic se staly městské čtvrti, další a vzdálenější obce se pak připojily v průběhu minulého století. Jejich dějiny jsou v porovnání s centrem Olomouce ohraničeným původními hradbami poněkud opomíjené, ale rozhodně stojí za pozornost. Vydejte se s námi do historie olomouckých městských částí.

Díl 22.: Svatý Kopeček

V rámci města Olomouce má výsadní, až posvátné postavení, což se koneckonců odráží i v jeho přízvisku. Až do roku 1629 bychom na jeho území ale našli jenom hluboký les. Svatý Kopeček tak patří k vůbec nejmladším částem dnešního města Olomouce, i tak ale stihl být 124 let samostatnou politickou obcí. Svatým nakonec zůstal i přesto, že komunisté toto slovo na více než třicet let z jeho názvu vymazali.

Vznik osady je zcela spjatý s historií její největší dominanty, baziliky Navštívení Panny Marie. Její první předchůdkyní byla mariánská kaple, kterou nechal postavit v letech 1629-1633 olomoucký měšťan a obchodník s vínem Jan Andrýsek.

Podle pověsti se tak stalo na mýtině uprostřed lesa, na které zastavil jeho kůň ve sněhové vánici. Ta v tom momentě utichla a Andrýsek spatřil místo, kde se mu ve snu zjevovala Panna Marie a připomínala mu jeho slib, že pokud se stane bohatým, postaví k její poctě kostelík na kopci východně od Olomouce. Andrýsek se dohodl s majitelem lesa, premonstrátským klášterem Hradisko, a svůj slib konečně splnil.

Kaple na Svaté nebo Premonstrátské hoře, jak se místu tehdy říkalo, se brzy stala cílem poutníků ze širokého okolí. Dlouho ale nevydržela, už v roce 1645 byla zničena švédskými vojsky. Po jejich odchodu ji Andrýsek společně s premonstráty ještě jednou obnovil, brzy ale přestala kapacitně stačit zástupům poutníků, kteří přicházeli obdivovat především reliéf Panny Marie s Ježíškem.

V roce 1667 se Jan Andrýsek vzdal vlastnických práv ke své kapli, a klášter Hradisko nechal na jejím místě postavit notně rozsáhlejší poutní chrám. Nový kostel vysvětil 1. října 1679 olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Kolem roku 1700 se už počet poutníků pohyboval mezi 120–130 tisíci ročně.

Společně s chrámem vznikaly i první další stavby, špitál sv. Norberta, klášter, nebo premonstrátský dům, později přeměněný na hostinec pro poutníky. Ten se 28. září 1705 stal místem nejhorší tragédie v dějinách Svatého Kopečku. Při požáru tam tehdy uhořelo 121 poutníků ze 44 různých míst z celé Moravy. Necelá stovka z nich byla pochována do šachty v blízkém lese. V roce 1718 nad šachtou postavili kapli sv. Barbory a kolem ní později vznikl svatokopecký hřbitov.

Poutníci ale proudili i nadále, a spolu s nimi se rozrůstala i osada, včetně kramářských budek přilepených k ambitu. Tyto pro Svatý Kopeček typické krámky můžeme u baziliky najít dodnes. V roce 1748 poutní místo navštívila císařovna Marie Terezie. Výrazné změny přinesl rok 1784, kdy byl jejím synem Josefem II. zrušen klášter Hradisko a společně s ním i převorství na Svatém Kopečku.

Po odchodu premonstrátů se vesnice oficiálně přejmenovala na Mariendorf, nicméně její čeští obyvatelé zůstali u zažitého názvu Svatý Kopeček. Byla zřízená škola a také nová fara, do jejíž kolatury připadly také okolní vesnice Droždín, Lošov, Radíkov, Posluchov a Samotišky.

Premonstráti se na Svatý Kopeček vrátili v roce 1846 ze strahovského kláštera a znovu se začali starat o poutní místo. Dne 17. března 1849 se pak Svatý Kopeček stal samostatnou politickou obcí, v níž v té době žilo necelých pět stovek převážně českých obyvatel.

V roce 1864 se svatokopecká škola dočkala vlastní budovy, o šest let později přibyla také pošta. V letech 1901 až 1902 byl postaven první dům sester III. řádu sv. Norberta a při něm otevřen sirotčinec, začala fungovat i střední škola pražských dominikánů a další církevní instituce. Na konci druhé světové války byla bazilika poškozena dělostřeleckou palbou.

Po komunistickém převratu byli v roce 1950 ze Svatého Kopečku odvezeni kněží a řadové sestry do internačního tábora a jejich budovy začali sloužit světským účelům. V roce 1952 byla na Svatý Kopeček přemístěna zoologická zahrada z olomouckých Smetanových sadů, do provozu byla uvedena o čtyři roky později.

Komunisté ve snahách o vymazání církevního významu Svatého Kopečku pokračovali ještě v roce 1959, kdy nechali z názvu oficiálně odstranit slovo Svatý a zůstal jen Kopeček. Tento stav setrval až do roku 1990. V dubnu roku 1974 navštívil Svatý Kopeček poprvé kardinál Karol Wojtyła, pozdější papež Jan Pavel II. V červenci téhož roku pak byl Kopeček připojen k Olomouci jako její nová městská část.

Už coby papež se Jan Pavel II. na Svatý Kopeček vrátil v roce 1995, poutní chrám byl u příležitosti jeho návštěvy povýšen na tzv. baziliku minor. Od roku 2015 je pak v bazilice umístěn relikviář s jeho krví. V roce 2018 byl poutní areál na Svatém Kopečku zařazen mezi národní kulturní památky.

Martin Složil