Pohled do historie Klíčové události listopadu 1989 v Olomouci

17. listopadu 1989 si studenti a veřejnost v Praze připomínali padesát let od pohřbu Jana Opletala. Sešli se, aby uctili památku studenta medicíny, který se na podzim roku 1939 zúčastnil protinacistické demonstrace a byl smrtelně zraněn. Zároveň však chtěli demonstrovat proti tehdejším politickým poměrům. Komunistickým režimem povolená událost však měla tvrdou dohru. Proti účastníkům zasáhla toho večera na Národní třídě státní bezpečnost. Zprávy o tom, že studenti byli surově biti a zatýkáni, se během následujících dní rozšířily z hlavního města do regionů a Olomouc byla jedním z míst, kde se lidé hned v následujících dnech aktivně zapojili do protestů.

 „V sobotu 18. listopadu se v divadle hrála inscenace Velká mela. Do rekvizitárny zavolal z libereckého divadla bývalý kolega Zdeněk Palusga, řekl rekvizitářce o vyhlášení divadelní stávky a znění prohlášení jí nadiktoval přes telefon. Představení kolegové nepřerušili, ale prohlášení na závěr přečetl Mirek Rataj,“ popsala již dříve své vzpomínky na začátek protestů v Olomouci herečka Ivana Plíhalová.

 

O den později se v tehdejším Státním divadle Oldřicha Stibora (dnešní Moravské divadlo Olomouc) a také v divadle v Hodolanech v neděli nehrálo, místo představení si publikum vyslechlo zprávy o událostech v Praze a prohlášení olomouckých divadelníků, kteří se ke stávce rozhodli připojit.

Pražské události zburcovaly také studenty v Olomouci. Ti už během neděle vyvěšovali na kolejích letáčky a vyzývali k účasti na večerní diskusi v divadle, kde byla přečtena také výzva pražských studentů ke studentům v dalších městech. Ještě ten večer se před vysokoškolskými kolejemi Bedřicha Šmerala konalo shromáždění. Výsledkem byla dohoda o velkém celouniverzitním setkání. Studenti jej uspořádali hned druhý den ve Sportovní hale Univerzity Palackého a kromě nich se účastnili i někteří vyučující.

V pondělí 20. listopadu večer se uskutečnilo první shromáždění na tehdejším Náměstí Míru (dnešní Horní náměstí), k účastníkům tehdy promlouvali z oken divadla herci Mikuláš Pánek a Jaroslav Krejčí. První velký průvod se konal o den později. „Celá univerzita ve dvojstupech se svíčkami v rukou jde městem až na náměstí, kde se koná mítink. Tento mlčenlivý průvod bez jediného transparentu a hesla, byl předzvěstí tváře, jakou studenti sametové revoluci vtiskli. V té době jsou příslušníci VB připraveni zasáhnout proti studentům v prostoru Žerotínova náměstí. To, že nakonec nezasáhnou, je velkým vítězstvím rektora po dvouhodinovém jednání,“ vzpomínají účastníci tehdejších protestů a hlavní organizátoři letošní vzpomínkové akce na webu olomouckarevoluce89.cz v čele s Martinem Štainerem.

Od toho večera se v centru Olomouce konaly demonstrace každý den a k účastníkům se postupně připojovala i širší veřejnost. „První týden nás nepustili dovnitř do divadla, pak vznikl stávkový výbor, jehož členem byl i Pavel Hekela (jeden z pozdějších ředitelů Moravského divadla). Divadlo se otevřelo a mítinky se přesunuly tam,“ vzpomíná na první týdny herečka Ivana Plíhalová. Do divadla se sjížděly disidentské osobnosti, přijeli také studenti z Prahy, aby popsali dění v Praze 17. listopadu. „Nechyběl ani Jarek Nohavica, můj bývalý muž Karel Plíhal, Ladislav Lakomý, Pavel Dostál a další. Později jsme začali mítinky zaměřovat tematicky, například na právo nebo školství,“ dodává herečka.

Hned v prvních týdnech listopadových události obsadili studenti jedno křídlo Filozofické fakulty. Takřka nepřetržitě malovali plakáty, tiskli na cyklostylech, přepisovali na psacích strojích prohlášení a aktuální necenzurované zprávy. Veřejnost informovali právě prostřednictvím plakátů, které vylepovali například na ohradě vedle Muzea umění, a také prostřednictvím časopisu Přetlak.

Olomoučtí studenti vyráželi nejen do Prahy, například na demonstraci na Letenské pláni, která se konala v sobotu 25. listopadu, ale také na Ostravsko, do Kroměříže, Uničova a dalších míst. Jejich snahou bylo, přesvědčit zaměstnance závodů a dělníky, aby se připojili ke generální stávce.

Stávka byla vyhlášena v pondělí 27. listopadu od 12 do 14 hodin a podle odhadů se do ní nakonec zapojily tři čtvrtiny obyvatel. V Olomouci se toho dne sešlo na náměstí dosud nejvíce lidí, odhaduje se několik tisíc. O dva dny později byl na univerzitě ustanoven koordinační výbor Občanského fóra, v jehož čele byl například Josef Jařab, pozdější rektor univerzity. „Protože zdaleka nebylo vyhráno, studenti UP ocenili gesto zaměstnanců Dopravního podniku města Olomouce: ti převzali nad stávkujícími studenty patronát. Znamenalo to, že v případě perzekucí studentů vstoupí DPMO okamžitě do časově neomezené stávky. V tomto duchu polepili i tramvaje a autobusy,“ vzpomínají organizátoři.

Studenti ve svých snahách neustávali ani v dalších týdnech. V sobotu 2. prosince protestující pobouřilo jmenování nové vlády, která měla mít většinových patnáct komunistů v čele. Hned v pondělí byla náměstí mnoha měst zaplněna, a lidé hrozili další generální stávkou. V Olomouci se toho dne konal první z happeningů - živý had a další velké shromáždění v univerzitní hale. V rámci Rudého týdne byly z budov a veřejných míst odstraňovány symboly moci KSČ. O týden později, kdy už byl navržen na prezidenta Václav Havel, se konal další velký happening – stavba zdi z papírových krabic kolem sídla Okresního výboru KSČ (budova dnešní Právnické fakulty). Studenty přišel osobně podpořit Karel Kryl, který přijel z emigrace do Československa na pohřeb své matky. Toho večera odehrál v univerzitní hale koncert.

Další z akcí, kterou studenti uspořádali a na kterou mnozí vzpomínají, byl Balónkový happening u sochy Lenina a Stalina na dnešním Palachově náměstí.

Studentská stávka byla oficiálně ukončena v pátek 29. prosince, kdy byl novým prezidentem zvolen Václav Havel. Studenti v Olomouci stávku ukončili 3. ledna, den poté kdy se univerzity ujalo nové vedení s čele s rektorem Josefem Jařabem.