Anketa! Jaký názor mají olomoučtí představitelé na zdanění restitucí?

Jiří Gračka (tiskový mluvčí Arcibiskupství olomouckého)
Rozhodnutí soudu považujeme za správné: částka vyplácená v rámci restitucí je jen splátka již poskytnuté finanční náhrady a ve skutečnosti by nešlo o zdanění, ale o zpětnou změnu výše této částky. Pokud by zákon platil v navrženém znění a částka se skutečně snížila o dané procento, mělo by to navíc negativní dopad na činnost církve a služby, které poskytuje potřebným nebo třeba tisícovkám žáků a studentů v církevních školách.

 

 

Rozhodnutí Ústavního soudu jsem přivítal, neboť se ukázalo, že návrh zdanění náhrad církvím směřoval jednoznačně proti základním zásadám demokratického právního státu. Samotný návrh nevycházel z odborného zpochybnění výše náhrad, ale vycházel z prostých dohadů, politických dohod a snaze vlády zavděčit se KSČM. Zapomíná se, že církve svými činnostmi neslouží jenom věřícím, ale celé veřejnosti. Nález ÚS posiluje právní principy, že právo platí pro každého a dohody (státu s církvemi) mají být dodržovány.

 

V současné době to rozhodnutí vnímáme jako věc nesprávnou. Respektujeme právní řád a nálezy soudu, ale neznamená to, že se s nimi politicky ztotožňujeme. Máme za to, že rozhodnutí je nespravedlivé, že tady byly pominuty zájmy občanů. Podotýkáme zejména, že nám šlo o hlubokou nerovnost, která se týkala zejména zemědělského a lesního půdního fondu ve vztahu k ostatním restitučním návrhům. Specificky výrazně navýšenou nad jakákoliv očekávání ve vztahu k církvím a náboženským společnostem. Církve prakticky majetek nevlastnily, ale byl jim svěřen ve správě. Ústavní soud rozhodl čistě pouze politicky a toto nezohledňoval. Experti KSČM nyní budou posuzovat a připravovat možnosti třeba pro posouzení tohoto rozhodnutí ÚS a této problematiky evropskými institucemi. Koneckonců i na to tady evropské instituce máme.

 

Ústavní soud jasně řekl, že náhrada není příjem, a tudíž nepodléhá zdanění. Jinak by církve byly dodatečným zdaněním ve svém právu oproti jiným subjektům, které náhrady v minulosti již dostaly, kráceny. V morální rovině celého vyrovnání jistě není šťastné, že se církve v některých případech soudí o konkrétní nemovitosti s městy a obcemi. Není to pro společnost dobrý signál. Osobně si myslím, že takto vysouzený majetek církvím požehnání nepřinese. Nicméně nakonec i od toho jsou světské soudy, ať v rámci pozemské spravedlnosti objektivně rozhodnou. 

Je příslověčným chucpe, že snaha o protiústavní dodanění přišla za strany KSČM, kvůli které se vůbec toto celé vyrovnání děje. Přivítal bych od komunistů v této věci větší zdrženlivost, pokoru a úctu k právu. 

 

Bohužel v emocích kolem restitucí zaniká jedna podstatná věc. Donedávná provozovaný model hospodaření církví, kdy vše platil stát, nebyl církvemi zaviněný ani chtěný. Stále platí, že pro stát je z dlouhodobého hlediska výhodné, když církve nebudou zaměstnankyněmi státu a budou si po přechodném období vyrovnání svůj provoz hradit ze svého. Je však třeba jim k tomu vytvořit podmínky.