Patron hanáčtiny v Senátu Nepřipadám si jako politik, spíš jako dělník politiky

 

Život je vždycky otázka priorit a jak si to člověk nastaví, tak to má. Samozřejmě moderování Pepina z Hané jsem s počátkem starostování přerušil. Tam ten souběh moc šťastný nebyl a než dělat něco špatně, je lepší to nedělat vůbec. Rozhodl jsem se tedy, že to ukončím. Ale kapela, to jsou hlavně víkendy, takže pořád ještě občas s klukama vyjedem a hrajeme. Tam to pořád funguje. 

 

 

Tam si myslím, že se toho moc nezmění. Víte, já si kapelu sebrat nenechám, to zase ne (smích), protože to je taková moje srdcová záležitost. Ostatní aktivity přicházejí a odcházejí, pořád je něco nového a nikdy se nestane, že by člověk měl úplně volné ruce. Já bych chtěl v životě stihnout ještě spoustu věcí, pořád mám nějaké plány.

 

 

Máte pravdu, byla to pro mě nová zkušenost. Já si popravdě řečeno vlastně ani nepřipadám jako politik. Spíš na obci funguju jako takový dělník politiky. Snažím se odpracovat maximum pro vesnici. Oproti tomu nekonečné proslovy o ničem nejsou mou velkou oblibou, takže jsem z toho byl trochu nervózní, bál jsem se velkých mítinků a podobných věcí. Když jsem se tehdy nechal přemluvit tady do toho kandidování, tak jsem je upozorňoval, že to bude jinak. Například když přišli s tím, že musím mít jako kandidát do Senátu Facebook, poradil jsem jim ať si najdou někoho jiného, že nic takového nemám a nebudu mít. Nakonec jsme udělali místo osobního profilu alespoň stránku, ale pod mou podmínkou, že ji povedu sám a v hanáčtině. Za tu budu vždycky bojovat.

 

 

Víte, ono to má příběh. Když jsem byl děcko, mluvili jsme mezi sebou všichni hanácky. Bylo to běžné. Ale když jsme pak přišli do školy, nutili nás mluvit spisovně a hanácky nám mluvit zakázali, prý aby se nám to nepletlo. Potom jsme šli na další školy a tam nám to zakazovali taky. Postupně to z nás nějak dostali a po studijních letech jsme pak už na vojnu odcházeli jen se spisovnou češtinou. Když jsem pak přišel z vojny, hrozně jsme s klukama chtěli založit kapelu a měli jsme intenzivní potřebu nějaké rebélie, která nás přivedla zase zpátky i k naší rodné hanáčtině. Hráli jsme tedy, resp. zpívali, v hanáčtině a byla to docela sranda. Moc nás to bavilo. Že jde o něco víc se ukázalo, když s našimi cédéčky po školách chodily děcka, občas jim i nějaké hanácké slovo uteklo a učitelky v hodinách češtiny vysvětlovaly, že takto se tady kdysi mluvilo a už to tady moc není. Kluci, kteří takhle mluvili, byli najednou za hvězdu třídy a tehdy jsem si uvědomil, že tady ten problém je. Že hanáčtina už končí a třeba za sto let už tady nebude nikdo, kdo by našim nářečím mluvil.

 

Stal se ze mě velký propagátor hanáčtiny, chodil jsem pak mluvit i do rádia a snažil jsem se pro to něco dělat (a doteď se snažím), protože jsem měl pocit, že tady je ještě šance ten plamínek rozfoukat. Rozhodl jsem se i udělat tehdy učebnici hanáčtiny pro první a druhý stupeň. Nabídl jsem, že budu klidně i jezdit zadarmo do škol. Chtěl bych za každou cenu docílit toho, aby naše děcka tohle nářečí úplně nepustily.

 

 

Je to jak říkáte. Kdysi mě oslovil jeden pan starosta z Krkonoš, že se mu dostala do ruky moje knížka a četl o mně někde v novinách. Volal mi, že by se chtěl potkat a poradit se. Že je v podobné situaci, kdy vidí, jak se v jejich regionu postupně nářečí a tyhle tradice nenávratně vytrácí.

 

Tohle zachování tradic v regionu byl vlastně i jeden z nejsilnějších cílů mé senátorské kampaně. I proto jsme moje stránky drželi v hanáčtině. Chtěl jsem se odlišit od těch klasických politiků. Nechtěl jsem být takový co se tam jen dere, aby si něco dokázal. Chtěl jsem to prostě jinak, lidsky, a chtěl jsem taky, aby kampaň lidi bavila a aby se třeba i těšili na další facebookový příspěvek a aby z mých mítinků odcházeli pobavení. I proto jsme šli do těch koncertů. Toto téma, se kterým jdu i nyní do Senátu, ale není jen lokální, je celorepublikové. V republice je spousta místních nářečí a krásných tradic, které jsou pro lidi důležité.

 

 

No jasně. Víte, v naší kapele s námi hrál kdysi kluk, co měl příbuzné na jižní Moravě, na Slovácku, a ten vždycky říkal, “Vy Hanáci jste hrozní. Vy máte tak krásné kroje, ale vy v nich vůbec nechodíte” a bohužel měl pravdu. Na tom Slovácku to funguje úplně jinak, tam jsou jízdy králů, velké slavnosti, každý má doma kroj a dost často v něm chodí. Ale Hanáci jsou jiní, jiná mentalita. U nás v obci jsme kdysi plánovali poměrně odvážný projekt ukázkově hanáckého zájezdního hostince (tady naproti obecnímu úřadu) a věřili jsme, že bychom mohli pro turisty vytvořit takové unikátní, tradičně hanácké centrum. Bohužel ale tento nápad přišel až po letech masivních dotací do cestovního ruchu a museli jsme od takové velké investice ustoupit.

 

 

Vůbec. Kdyby se namísto některých bombastických investičních akcí věnovaly peníze na takovéto věci, bylo by to mnohem lepší.

 

 

To je dobrá otázka. Jak jsem říkal už na začátku, jsem trochu workoholik a pro mě čas příliš nehraje roli. Když mě práce baví, je to ideální stav a starostování je práce na plný úvazek. Víte, zpočátku mi všichni radili, ať hlavně nikde neříkám, že se s tím Senátem chci nejprve seznámit. Mně to ale jako taková hloupost nepřipadá. Když jsem nastoupil na úřad, taky jsem nevěděl vůbec nic. Trvá chvilku, než se člověku podaří do toho systému proniknout a odhalit souvislosti a čím dříve se to stane, tím dříve člověk nastoupí do toho vlaku a může něčemu pomoci. Z toho důvodu taky otevřeně říkám, že se nejprve chci stát dobrým senátorem. Na obci mne čekají ještě dva roky a po těchto dvou letech už snad budu mít připravenou půdu pro kvalitní a plnohodnotnou senátorskou práci pro region, abych byl co nejvíce užitečný. Dále se pak už budu věnovat jen senátorské práci a na obci už o tom mluvíme a připravujeme se na předání práce případnému nástupci.

 

 

Řeknu vám zcela otevřeně, že pro mne byly krajské volby ještě důležitější, než ty senátní. Já jsem takový člověk, který nesnáší úplatky, nemám rád korupci, nesnáším takové to papalášství a tady ty kmotry, kteří si myslí, že jsou všemocní a že o nás o všech tady budou rozhodovat. S tím mám obrovský problém. S tímhle systémem jsem se několikrát v minulosti jako starosta dostal do střetu a vím i o případech, kdy třeba někdo vstupuje starostům do výběrových řízení a důrazně doporučuje, koho je třeba vybrat. Opravdu mi vadí, že se takové věci dějí. Pokud se ty změny teď podaří, tak to všechno skončí, protože já ty nové lidi znám a dám za ně ruku do ohně. Jsou stejně naštvaní jako já. Pokud se skutečně stane novým hejtmanem někdo, jako je Pepa Suchánek, začne po všech těch minulých hejtmanech úplně nová éra. Víte, všichni ti poctiví starostové, za kterými jsem při svých začátcích na obci chodil pro rady, vystoupali zespoda, oni nemají vystudovanou žádnou politologii, nemají zmáknutou žádnou teorii, všechno si to odedřeli a naučili se to. Oni nikdy nesměli zklamat všechny ty lidi na obcích, kteří na ně každý den hledí. Kdybychom na obcích dělali nějaká pestva, nikdo už nás znovu nezvolí. Trochu mě mrzí, že v těch velkých městech lidem toto zatím příliš nedocházelo.