Emotions in motion: V Galerii Patro vystavuje Pavel Filin

"Lidé se mě často ptají, kde čerpám náměty. Nic nečerpám, jen vnímám tisíce podnětů ze života a snů kolem nás. Malíř musí malovat a ne se schovávat za slova. Pokud lidé jeho dílu nerozumějí, tak žádná slova nepomůžou," říká Pavel Filin, který vystavuje v Galerii Patro od tohoto týdne až do konce února.

"Před dvěma lety jsem si při prohlížení internetu všimnul jednoho obrazu. Jmenoval se „Promočený“. V popředí obrazu byla malá, promočená figurka člověka, který vypadal sám, opuštěný a promočený. Celý obraz je malován špachtlí v impresionistickém pojetí v nádechu ledově modré. Ten obraz vystihoval dnešní dobu a člověka v ní. Koupil jsem ho. Od tohoto okamžiku jsem propadnul obrazům Pavla Filina. Jeho obrazy se vymykají stylům, na které jsme zvyklí. Je to jiný úhel pohledu a svérázný osobní styl! Jsou nezaměnitelné a jedinečné. Jsou strohé a emotivně vypjaté. Odkrývají lidské charaktery a jejich vlastní vnitřní svět. Rozhodně mají současnému člověku co nabídnout a probudit v nás to, co v nás pomalu umírá - jednoduchý emotivní člověk, který se řídí svými instinkty," říká Richard T. Wayne, kurátor a garant výstavy.

Pavel Filin: Malíř musí malovat, ne se schovávat za slova

Když se člověk narodí, tak nemůže vědět, kým se stane, ale v budoucnu může vyjádřit své myšlenky různými způsoby. Pro mě byla jasná volba vyjadřovat své myšlenky malováním obrazů. Od dětství jsem měl rád kreslení. Vyrůstal jsem v malém městě na Volze a ve svých kresbách jsem zachycoval především krajinu. Zároveň mě ale vždy fascinoval obraz lidské postavy, jeho pohyby a pocity. V prvních letech svého tvůrčího života jsem při návštěvách galerií a výstav, poznal práci N.I .Feshina. Byl jsem ohromen jeho schopností zachytit lidské emoce v bohaté škále barev a harmonizovat je ve svých obrazech. Věděl jsem, co chci, ale nemohl jsem najít způsob, jak toho dosáhnout. Horečně jsem pracoval na svých obrazech a snažil se přiblížit svým představám. Chyba byla v nesprávném používání základních tónů barev. Chyba, kterou dělá mnoho umělců a kterou jsem dělal i já. Ve svém hledání barevné harmonie, jsem začal pracovat špachtlí. Mnozí dnes tvrdí, že špachtle podkopává prezentační rámec obrazu, který je možné zprostředkovat skutečným odrazem reality. Ale já vím, že True Image se neskrývá v kopírování skutečnosti, nýbrž v odhalování její podstaty. Dobře zvolené hlavní rysy objektu propojují iluzi se skutečností. Technika špachtle je docela odlišná od techniky štětce a na první může vypadat trochu nezvykle. S malířskou špachtlí, můžete plátno pokrýt rychlou řadou úderů. Nutí umělce pracovat bezpečně, spolehlivě a vytváří úžasně krásné efekty. Špachtle dovolí vyznít každé barvě v plné síle jako žádný jiný nástroj. Ve své krásné a složité struktuře nejlépe ukazuje mísení barev na povrchu obrazu, což umožňuje zachytit i objem zobrazovaných námětů a tak nabízí nepřeberné možnosti pro tvůrčí práci a improvizaci. Při práci na portrétní a figurální malbě jsem začal studovat anatomii člověka. Obraz nepotřebuje žádný „literární“ výklad či komentář, protože je sám o sobě nositelem veškerých informací. Je to výtvarné umění a to působí jen a pouze vizuálně. Lidé se mě často ptají, kde čerpám náměty. Nic nečerpám, jen vnímám tisíce podnětů ze života a snů kolem nás. Malíř musí malovat a ne se schovávat za slova. Pokud lidé jeho dílu nerozumějí, tak žádná slova nepomůžou.

-red-