RECENZE Výroční koncert Kassiopey zahřál u srdce

V překrásném prostředí Arcibiskupského paláce oslavil olomoucký ženský pěvecký sbor Kassiopea již dvacet let svého působení. Ve vyprodaném slavnostním sále arcibiskupství uvedla Kassiopea v sobotu 25. dubna výroční koncert, který vzbudil mnoho emocí i slz dojetí. Kdo měl šanci na koncertě být, věřím, že v něm zanechal spoustu dojmů, od radosti přes obdiv a uznání až po jemné rozechvění z lidskosti a upřímnosti, které prostoupily celým večerem.

O husí kůži se Kassiopea všem přítomným postarala hned v úvodu, kdy do potemnělého sálu nastoupila za svitu svíček, elektrických, samozřejmě :), se skladbou Adiemus. Dámy v krásných, světle a tmavě modrých šatech pak v první polovině koncertu předvedly několik latinských skladeb, z nichž za zmínku určitě stojí Ave Maria, pro kterou si vybraly netradiční postavení. Z pódia se sbor přemístil na obvod sálu a posluchačům tak nabídl jiný zvukový zážitek. Snad by se dalo říct, že jedno oko nezůstalo suché u skladby O love pro ženský sbor, klavír a violoncello. Na klavír celým koncertem sbor doprovázela již tradičně Lucie Kaucká z Moravského divadla Olomouc, violoncello pak u této skladby zaznělo v podání Elišky Vláčilové, členky Moravské filharmonie, která je také členkou Kassiopey. Procítěné podání a upřímné dojetí i některých členek sboru oslovilo celý sál.

Když dozněla poslední skladba uvedená v programu před přestávkou, L'important c'est la rose, a sbor měl odejít, přišlo nečekané překvapení pro sbormistryni. Ze sálu se zvedlo několik mužů s bílými růžemi a během společné písně Shallow, kterou zazpívali s Kassiopeou, postupně Hance Vyroubalové předali dvacet růží jako symbol dvaceti let. Do přání se zapojili nejen členové vokální skupiny VOSK z Prahy, se kterou Kassiopea spolupracuje už celých dvacet let, ale také partneři zpěvaček i rodina sbormistryně. Dojetí veliké, upřímná radost neměřitelná. A nekončila, protože VOSK si pro Kassiopeu připravil i vlastní překvapení, když jí k výročí popřál přetextovanou písní Country Roads. Myslím, že za toto zdržení se nikdo z přítomných nezlobil. Naopak, v sále byla cítit upřímná přejícnost a uvědomění, jak vzácné okamžiky si dokáží lidé vzájemně připravit, když dělají věci srdcem.

Po přestávce Kassiopea nastoupila v černých šatech s folklorními stuhami, ke kterým dámy během první skladby přidaly i květinové věnečky. Změna krojů tak předznamenala i složení repertoáru druhé půlky koncertu. Dvě skladby Hlavěnka mě bolí a Janíčku, Janíčku zazněly s úžasným doprovodem harfy a houslí v podání dalších členů Moravské filharmonie a Moravského divadla Anastázie Tomečkové a Petra Kupky. Na známou notu poté sbor jistě zabrnkal mnoha přítomným, když zazněla píseň Vlasty Redla Husličky v aranžmá Filipa Tailora, který s Kassiopeou také již dlouhá léta spolupracuje a sám ji tentokrát dirigoval. Tečku za krásným večerem pak dámy udělaly skladbou Gorale, s jejímž aranžmá pana profesora Jana Vičara už ovládly nejeden sborový festival.

Celý večer zkrátka zahřál u srdce. Kassiopea s Hanou Vyroubalovou ukázaly, jak upřímně a lidsky, a přitom na skutečně vysoké úrovni, se dá sborové zpívání dělat, když se obklopíte lidmi, kteří s vámi tyto sny žijí. O tom vypovídá i hudební doprovod členů posádkové hudby, kteří se sbory Hany Vyroubalové vystupují už více než třicet let. Anebo dvacet bývalých členek sboru, které na koncertě dvěma samostatnými skladbami zavzpomínaly na svá sborová léta. Z návštěvy koncertů si můžete odnášet dojem špičkové profesionality. Pouze špičkové profesionality. Anebo vás může vystoupení zasáhnout u srdce nejen výkonem, ale i vřelostí, radostí, láskou a lidskostí. A výroční koncert Kassiopey byl stoprocentně ten druhý případ. Hodně štěstí do dalších let, dámy!