GLOSA Osudová králíkárna aneb muži jsou obětí matriarchálního teroru

Měla jsem na mobilu nepřijatý hovor od mého táty, tak jsem mu zavolala. Vzala to moje mamka a divila se, proč mě taťka volal. Po chvíli hovoru si vzpomněla, že mně vlastně volala z jeho telefonu ona. Jen tak mimochodem řekla, že táta stejně nemůže vzít telefon, protože si řízl na motorové pile do dvou prstů a do ruky a nemůže telefonovat.

To mě vyděsilo. Mamka se divila, že to nevím, že se to stalo už před týdnem. Řekla, že z toho měla otřesný zážitek. Když mu poskytovala první pomoc, bylo jí jasné, že musí do nemocnice, ale říkala si, jak to asi zvládne řídit auto těch dvacet kilometrů, v podstatě bez rukou. Naštěstí zrovna přijel švagr, tak ho odvezl.

Dva dny poté mně volala sestra, která bydlí v sousedství rodičů. „Za to můžu já,“ řekla k nehodě s pilou. Ten den, kdy se to stalo, si vzpomněla, že je to přesně rok, co si táta zlomil ruku, když jí stěhoval králíkárnu. A zrovna ji zase potřebovala přesunout jinam, ale nechtěla pokoušet osud. „Tak jsem to vymyslela jinak, že mně bude stačit, když táta uřeže dvě desky.“ A tak se to stalo. Osudová králíkárna.

Když jsem ten příběh vyprávěla jednomu známému, řekl, že má podobnou zkušenost. Kdysi se snažil opravit díru ve stropě, aby udělal radost manželce. Ukázalo se, že strop je dvojitý dřevěný a normální vrták nestačí.

Jako správný kutil rozkoval železnou tyč, upnul ji do vrtačky a snažil se provrtat obě vrstvy stropní konstrukce. Vrtačku tlačil v nepřirozené poloze asi ve výši žaludku ve vratkém postoji na stole. Otáčející se tyč mu namotala jeho dlouhé vousy, strhla je z poloviny obličeje, a protože nestačil vrtačku zastavit, na tyčce rotoval jeho plnovous s podivně bílými konečky vytržených folikulů. Ústa měl zalitá krví. Žena, kvůli které se mu to stalo, se nejprve lekla, ale když jí vysvětlil, jak k nehodě došlo, smála se tomu tři dny.