GLOSA Odcházení s potleskem

Moderní Olomouc má všelijaká prvenství, ačkoliv k ní novodobé dějiny nebyly vždy úplně fér; má nejvyšší chrámovou věž na Moravě, nejstarší tramvajovou dopravu na Moravě, první pravidelnou autobusovou dopravu na Moravě, první úspěšně provedenou transplantaci na světě, první veřejný let na neředínském letišti a pár dalších prvenství. Má ovšem i jednu osobnost, kterou lze nazvat rekordmanem. Zatímco se na radnici střídaly koaliční městské rady a měnili primátoři, udržoval pozoruhodnou kontinuitu od porevolučních časů po 33 let jeden konkrétní člověk – tajemník magistrátu Jan Večeř.

Prvním úředníkem demokratického samosprávného úřadu se stal vlastně hned na počátku, kdy to vůbec bylo možné – v roce 1991, v době, kdy se staré komunistické městské národní výbory definitivně změnily v plnohodnotné samosprávné orgány, v městské úřady či v případě statutárního města Olomouce v magistrát. Předtím byl aktivní v listopadových dnech 1989 v rámci Občanského fóra. Dá se říct, že v jeho osobě tak byla po celou dobu bez ohledu na osoby primátorů, proměny poslanecké sněmovny a střídání vlád udržena kontinuita od zlomového roku 1989 až doposud. Ta pozoruhodná třiatřicetiletá éra se teď chýlí ke konci. K poslednímu dubnu totiž Jan Večeř odchází z funkce. Aniž bychom si ho na tomto místě museli nějak idealizovat (sám otevřeně poukazuje na některé své omyly), určitě to je osobnost, která se zapsala do dějin Olomouce.

V čem se jeho vazba na listopad 1989 projevovala? Jak sám zdůrazňuje, vždy byl oddaným zastáncem zastupitelské demokracie. Respektoval volby a ctil právo zvolených zástupců veřejnosti spravovat město a nést za to odpovědnost; v této souvislosti zastupitele opakovaně podporoval, aby se nedali nalomit různými nesmyslnými pokyny nevolených státních úředníků z ministerstev. Současně ovšem trval i na odborné kvalitě pracovníků magistrátu, zejména ve vedoucích postech, dával jim záměrně velkou volnost a nechával z nich vyrůstat osobnosti a individuality. To pak sice mohlo občas vést k odborným sporům, ve výsledku to ale bylo obvykle ve prospěch města. Při jednáních městských rad bylo patrné, že svou strategii zvolil dobře – radniční odborníci nebyli zvyklí slepě kývnout na každý nápad politiků a pokud šlo o chybu, dokázali to na rovinu říct a podložit argumenty. Myslím si, že tak má fungovat dobrá městská samospráva, která se diametrálně liší právě od oněch poslušných národních výborů z časů bývalého režimu.

Když se na poslední schůzi zastupitelstva loučil s přítomnými, vyprovázel ho dlouhý potlesk ve stoje. Tleskali zastupitelé z koaličních i opozičních stran i úředníci, kteří v sále zastupitelstva byli. Řekl bych, že i to je doklad o výjimečnosti jedné pozoruhodné úřednické kariéry. A taky si troufám říct, že svému nástupci nechává tajemník Jan Večeř laťku hodně vysoko.